Jdi na obsah Jdi na menu
 


Význam slova "anděl"

12. 9. 2012

 

Význam slova anděl

Seminární práce ze sémantiky

 


 

 

Jiří Janíček

23. září 2011, upraveno 30. listopadu 2012

vedoucí semináře: PhDr. Ladislav Janovec, Ph.D.


 

Úvod

Pojem (sémantika jako součást sémiotiky/semiologie/sematologie)

Pojem sémantika se objevuje poprvé v názvu práce francouzského lingvisty Michela Bréla z roku 1883.[1] Charles Morris (1938) a Rudolf Carnap (1942) pojímají sémantiku (vedle syntaxe/syntaktiky a pragmatiky) jako jednu ze tří částí sémiotiky: syntax zkoumá vztahy znaků mezi sebou, sémantika zkoumá vztah znaků k jejich významům, resp. denotátům, zatímco pragmatika se zabývá vztahem znaků k jejich interpretům (produktorům nebo recipientům).[2]

Sémiotika je pak obecná teorie znaků. Ferdinand de Saussure označuje tuto disciplínu jako semiologii, Karl Bühler jako sematologii; pojem sémiotika, který používal i Ch. S. Peirce a Ch. Morris, ale nakonec převládl. Barthes (1964) navrhuje nazírat sémiologii (sémiotiku) jako translingvistiku, což je označení pro paradigma spočívající ve „zkoumání všech znakových systémů podle lingvistických zákonů“.[3] Pro termín sémiotika se nakonec rozhodl i Umberto Eco: „Nicméně jsem se rozhodl přijmout tvar ‚sémiotika‘ jednou provždy, aniž bych věnoval pozornost argumentům o filozofických a metodologických implikacích těchto dvou termínů, abych se tak přizpůsobil rozhodnutí, které učinil mezinárodní výbor v lednu 1969 v Paříži, jenž založil Mezinárodní asociaci pro sémiotický výzkum [International Association for Semiotic Studies]. Poněvadž se přidržuji Occamovy břitvy, v této knize neberu v úvahu některé další důležité distinkce.“[4]

            Směr, který se zasazuje proti rozdělování syntaxe a sémantiky, upozorňuje na jejich vzájemnou podmíněnost, se označuje jako generativní sémantika nebo sémantická syntax (Lakoff, G., Linguistics and Natural Logic, 1970, D. D. Steinberg (ed.), Semantics, 1971).[5]

 

Význam významu

Sémantika se tradičně definuje jako „nauka o významu“. Tato definice nám ovšem, jak vtipně poznamenává J. Peregrin, mnoho neřekne, dokud ji nedoplníme definicí toho, co znamená slovo význam. Svá skripta Úvod do teoretické sémantiky proto začíná jeho alespoň předběžnou definicí „Význam je to, co dělá ze slova nebo výrazu víc než pouhý řetězec hlásek nebo písmen.“[6] Wittgenstein ve svých denících poznamenává, že slova jsou jako „kůže (ležící) na hluboké vodě“.[7] Tuto poetickou definici lze snad vykládat ve smyslu zaměření se na původ slova (prodiachronně, proetymologicky). Ač by se mohlo zdát, že pro pochopení významu slova není znalost jeho etymologie potřebná, zvláště, pokud se jeho význam postupem času změnil (částečně nebo úplně), snad zde Wittgenstein, stejně jako pozdější fenomenologové, postuluje možnost, že i tak je tato informace prospěšná pro vytvoření si lepšího celkového obrazu daného slova, pro lepší postihnutí jeho pojmu. Toto pojetí, jež je vlastní kognitivní lingvistice, bylo uplatněno již v některých pracích, které vznikly před jejím etablováním jako samostatné disciplíny; v českém prostředí např. v pracích Slova a dějiny (ed. Igor Němec, 1980) a Dědictví řeči (ed. Igor Němec a Jan Horálek, 1986).[8] [9]

Kognitivní lingvistika přichází s novým náhledem na význam: význam už není rozložitelný a zpětně složitelný způsobem podobným sémické analýze a syntéze; na místo definice musí nastoupit pouhá explikace. To proto, že význam je nerozložitelný, je chápán jako celek; říkáme, že má povahu gestaltu.[10]

      

Kognitivní lingvistika a kognitivní sémantika

Kognitivní lingvistika vzniká jako alternativní lingvistické paradigma (jako alternativa ke strukturalistickému a generativnímu paradigmatu) na konci 70. let,[11] resp. na začátku let osmdesátých.[12] Kognitivní sémantika, vedle kognitivní gramatiky a teorie mentálních prostorů (Mental Space Theory, MST) jedna z hlavních součástí kognitivní lingvistiky, má dva zdroje; je jimi experiencialistický realismus Lakoffa  a Johnsona a fenomenologická perspektiva.[13] Experiencialistický realismus (neboli experiencialistický mýtus nebo jen experiencialismus) představuje podle koncepce Lakoffa a Johnsona alternativu k tradičnímu chápání kategorií, které se obvykle označuje jako objektivismus a subjektivismus (resp. objektivistický a subjektivistický mýtus).[14]

 

Kognitivní pojetí sémantiky nás zpravuje o tom, že chceme-li poznat význam slova, musíme studovat celé jeho sémantické pole (včetně frazémů), zajímá nás i tvar i význam slova v jiných jazycích a jeho původ.[15] [16] Bývá-li předmět člověkem umělecky či jinak ztvárňován, roli hrají i tato ztvárnění.[17] Zaměřím se proto na celé sémantické pole slova anděl (tedy včetně jeho derivátů), na frazémy a kolokace (včetně jmen a názvů), v nichž se vyskytuje. V závěru připojuji několik výtvarných ztvárnění andělů a nastiňuji možné rozvržení typologie (schéma) těchto ztvárnění.

Různé jazyky s sebou nesou různé jazykové obrazy světa, které jsou dány jeho různou konceptualizací.[18] Toto pojetí má mnoho podobného s myšlenkou jazykového relativismu Sapira a Whorfa.

Kognitivní sémantika klade velký důraz na roli psychiky, subjektivního vnímání a především kognice (poznávacích schopností daných především smysly) jednotlivce v konceptualizaci světa. Psychiku chápe tradičně, tedy jako soubor rozumu, citu a vůle, přičemž zohledňuje některé moderní posuny (např. pudy zasahují dle psychoanalýzy jak cit, tak vůli). Obraz světa jednotlivce je pak dán jeho individuálními zkušenostmi, jednak kulturně (pak vznikají stereotypy společné např. nositelům jednoho jazyka nebo jiným skupinám). Významnou množinou Soubor lexémů a k nim přiřazených významů jedince pak lze označit jako subjektivní slovník.[19] Předmětem této práce bude v tomto smyslu heslo „anděl“ v mém subjektivním slovníku, doplněné o informace z externích zdrojů, jimiž jsou uvedené zdroje.

 

Význam slova „anděl“

Etymologie

České slovo anděl pochází (přes vulgární latinu) z řeckého angelos, jež je překladem (kalkem) hebrejského mal’ák[20] – ‚posel‘; reflexy v dalších slovanských jazycích: slovensky (stejně jako staročesky) anjel (g bylo ve středověké latině vyslovováno jako j, podobně jako magister dalo slov. (a něm.) majstr (něm. psáno Meister)); bulharsky, rusky a slovinsky angel, ukrajinsky anhel, polsky an(g)iol; do horní (jandźel) a dolní (janźel) lužické srbštiny převzato z češtiny.[21]

 

Vývoj a posuny významu

  • Původně byli ve Starém zákoně andělé pojímáni pouze jako dočasné zhmotnění se Hospodina, vlastní existence je jim přiznávána až později, patrně pod perskými vlivy.[22]
  • Ve starém Řecku byl jako anděl (angelos) označován každý, kdo nesl nějaké poselství; mohli to být také ptáci jako poslové bohů (včetně podsvětních), obecně to byli „prostředkovatelé mezi božstvem a lidmi“.[23]
  • Podle nauky, kterou vypracoval Dionýsos Areopagita, se andělé dělí na 9 kategorií seskupených do 3 sborů.[24] [25]
    • Poznámka: Podle Ateistického slovníku je uctívání andělů návratem k polyteismu.

 

Slovní pole

kompozita: archanděl.

deriváty: adj. andělský, SSJČ uvádí i neobvyklý tvar anděličí, který označuje jako řídký.

deminutiva: SSJČ: andílek, andíleček, andělíček, andělík; v úzu se používá až deminutivum druhého stupně (andělíček; *andělík).[26]

 

Možné významy polysémního slova „anděl“ v mém subjektivním slovníku

1a. ‚duchová bytost‘ (synonymum: –; antonymum: (někdy:) ďábel (z dvojice „anděl a ďábel (anděl s ďáblem v těle)“) – tuto opozici dokladuje také rčení svobodná jak anděl, vdaná jako ďábel (z uvedených ekvivalentů v dalších šesti jazycích obsahuje pojmy (opozici) anděl x ďábel už jen francouzština: de feune angelot (hermit), vieux diable.[27]

1b. ‚socha, model duchové bytosti označované jako anděl‘

2. ‚dobrý, hodný člověk‘ (muž nebo žena) (synonymum: dobrák, dobračisko; antonymum: bídák, šmejd, vulg. hajzl)

3. ‚velmi hezká (případně i hodná) žena‘ (synonymum: kočka, kost; antonymum: šereda, ohava, ochechule)

SSJČ uvádí pouze dva významy (význam zde označovaný jako 1a a pak významy 2 a 3 jako význam druhý; zde uvedený význam 1b se (z pochopitelných důvodů) neuvádí. Uvádím tento přehled v této podobě vzhledem k tomu, že žádná dvě z nich nemají identickou kolokabilitu a v konkrétních kontextech mohou označovat různé denotáty (jak je patrné např. z kontextů uvedených v Krylově písni Anděl (viz příloha) nebo z rozhovoru dvou mužů o určité dívce, v němž zvolání To je anděl! může znamenat jak to, že je velmi hodná (ale ne nutně hezká), stejně tak jako může jít o popis dívky, která je výrazně krásná, ale o její povaze mluvčí nic neví). V této práci se budu zpravidla zabývat jen významem, který zde označuji číslem 1.

 

Konotace

anděl1a: duchový (netělesný, nehmotný), dobrý, existující

anděl1b: velký/malý, sádrový/kovový/bronzový, polychromovaný apod.

anděl2: dobrý, dobrotivý, laskavý, hodný, muž/žena

anděl3: krásná, žena, mladá, příp. nevinná / nevinně vypadající

 

Dále se budeme zabývat jen významem 1a, nebude-li uvedeno jinak.

 

Encyklopedicko-slovníková formulace vlastní

Anděl je duchová bytost, kterou kromě křesťanství popisují i jiná náboženství, např. zoroastrismus, judaismus, islám.[28] [29]

 

Slovníkové definice[30]

PSJČ

anděl, -a m. (anděla, andělu, -ovi, anděla, vok. anděle n. anděli, pl. -é, akus. a instr. -y) nadpozemská bytost. Světlí andělé v nebesích. Dobrý anděl. Zlý anděl, padlý anděl ďábel. Anděl strážný, anděl strážce. Anděle boží, strážce můj! Paní krásná jako anděl. Zpívá jako anděl krásně. Mluví jako anděl výmluvně. Staví se jako anděl ušlechtile. D Círk. Anděl Páně modlitba těmito slovy začínající; ranní, polední a večerní zvonění. D Přen. o přímluvci, ochránci. Vím, zač ti mám děkovat, tys byla mým andělem. Něm. Buď jeho andělem a za něj oroduj u dámy té! Zey. Je jeho anděl strážný, anděl strážce. D o bytosti milované, krásné, ušlechtilé. Ach miluji vás, vy anděle! Ner. Jak je kněžna půvabna! Pravý anděl! Něm. Je vtělený anděl krásná n. ušlechtilá. Rodiče vychovali si ve své dceři anděla. Kun. D Označuje vůbec nositele, hlasatele nějaké vlastnosti nebo zosobňuje pojem. Anděl dobroty dobrotivá bytost, anděl nevinnosti nevinná bytost, anděl padlý kleslá dívka; pod. anděl lásky, spásy, nadšení, čistoty, pomsty, míru, pravdy, bouře a j. Anděl smrti smrt, anděl lásky láska, anděl spásy spása a j.

SSJČ

anděl (+angel, +anjel), -a m. (5. j. -i, +-e, 1. mn. -é) (z řec.)
1. (v křesťanských náb. představách) nadpřirozená bytost vykonávající příkazy boží a zosobňující krásu, dobrotu, nevinnost (op. ďábel): dobří a-é; zlí, zavržení, padlí a-é ďáblové: a. strážný, a. strážce; A. Páně (v katolické církvi) modlitba; ranní, polední a večerní zvonění k této modlitbě vyzývající, klekání; krásná, dobrá, nevinná jako a.; zpívá, hraje jako a. (expr.) velmi krásně, neobyčejně pěkně; přen. být někomu a-em, strážným a-em ochráncem, přímluvcem ap.; kniž. a. dobroty, nevinnosti, lásky dobrota, nevinnost, láska; a. míru mír; a. smrti smrt
2. expr. ušlechtilý, dobrý n. krásný, vůbec dokonalý člověk: jeho matka byla a.; dělat ze sebe a-a ctnostného člověka; dívčina krásná, anjel padlý (Mácha); --> zdrob. andílek, andíleček v. t.; andělíček v. t.; andělík, -a m. (6. mn. -cích): a-ci na obraze

SSČ

anděl, -a m (5. j. -i, 1. mn. -é, -ové) <l < ř>
1. náb. nadpřirozená okřídlená bytost zprostředkující styk mezi bohem a lidmi anděl strážný, padlí andělé, ďáblové; anděl míru, lásky, smrti,
2. expr. ušlechtilý člověk, zvl. matka [x] je (krásná, dobrá, nevinná) jako anděl,
andělský příd. přen. andělská povaha, bytost, ušlechtilá; andělská hudba, krásná [x] mít andělskou trpělivost, velkou;
andělsky přísl.
andílek
andělíček -lka, -čka m (mn. 1. -ci, -kové, 6. -cích) zdrob. přen. expr. milá osoba, zvl. dítě, [x] polykat andělíčky, vodu při koupání n. tonutí

 

ASCS

anděl, -a m (5. j. -i ) ř 1. náb. v křesťanských i v někt. jiných náboženstvích nadpřirozená bytost (zobrazovaná s křídly) v úloze služebníka božího a prostředníka mezi bohem a lidmi, zosobňující dobro, krásu a nevinnost, protiklad ďábla: a. strážný osobní průvodce a ochránce člověka; A. Páně modlitba; padlý a. démon, satan, ďábel; přen. expr. zneuctěná dívka; děvka 2. expr. ušlechtilý, dobrý, dokonalý člověk

 

Vidíme tedy, že v uvedených slovnících jsou zaznamenány dva významy slova anděl:

1. duchová bytost

2. dobrý, hodný člověk.

Ze zkušenosti ale víme, že slovo anděl nabývá i dalších významů:

3. anděl (socha, soška apod.)

4. krásný člověk, zpravidla žena.

Že jde o jiné významy, poznáváme z toho, že slova si vynucují jiné kontexty (mají jinou kolokabilitu). Odpověď na otázku „Tak co ta tvoje nová?“ (ve významu „Jaká je tvá nová přítelkyně?“) - „Úplnej anděl!“ totiž může znamenat jak to, že je velmi hodná (2), tak to, že je krásná (4), nebo případně obojí zároveň, ne však nutně. V Krylově písni Anděl zase z kontextu vidíme, že řeč je o sošce anděla („Z rozmláceného[31] kostela/ v krabici s kusem mýdla/ přinesl jsem si anděla/ polámali mu křídla.//“) – anděla ve významu ‚(nějak definovaný) člověk‘ by si jen stěží odněkud někam přinesl, takto mluvíme jen o neživých věcech. Andělu jako duchové bytosti zase není možné polámat křídla (ale dejme tomu, že jde o zhmotněného anděla a že to možné je; jasno ale dělá jiné místo v textu: „A tak jsem pozbyl anděla/ on oknem odletěl mi/ však přítel prý mi udělá/ nového z mojí helmy“  – živou bytost v našem světě (přinejmenším dosud) nelze udělat z kovové helmy.

            Podíváme-li se ale na celý text této písně, zjistíme, že si v ní Kryl s oběma možnými významy (‚duchová/nadpřirozená bytost‘ a ‚soška‘) přecejenom pohrává: Nejdříve je to neživá soška, model, najednou se ale dovídáme, že je živý (pokouší se schovat si tvář a nakonec odlétá), na závěr to ale vypadá, že šlo skutečně o pouhou kovovou sošku (která patrně může ožít).

 

Výtvarné ztvárnění

Výtvarně bývají andělé ztvárněni různě, lze ale rozlišit tři základní typy (pro konkrétní příklady viz obrazovou přílohu):

1. jako dospělá postava (s převažujícími spíše mužskými nebo spíše ženskými rysy), často se dvěma křídly

2. jako batole (putto, pl. putti) – mj. na náhrobcích, kde někdy obrazně zhášejí pochodeň života, nebo ve sboru jako muzicírující andílci kolem varhan, jindy sami o sobě (známý detail z Rafaelova obrazu Sixtinská madona)

3. (méně často) jako zvláštní bytost se čtyřma nebo šesti křídly, okřídlené ohnivé kolo s mnoha očima apod. (tetramorf, bytost popsaná v Ez 1 a Zj 4).

 

 

Kolokace

Jde o typická spojení, v nichž se slovo v textech (mluvených nebo psaných) vyskytuje.

Např. používá se spojení sbor andělů (ne např. *hejno andělů  nebo *stádo andělů), andělské kůry.

Zvláště významné postavení zaujímají v rámci kolokační složky významu (kolokací) vlastní jména (propria, onyma):

  • modlitba Anděl Páně (lat. Angelus Domini)
  • dětská modlitba Andělíčku, můj strážníčku
  • Pozdravení andělské je jiný název pro modlitbu Zdrávas, Maria (lat. Ave, Maria)
  • Anděl Páně je i název filmové pohádky režiséra Jiřího Stracha (2005)
  • andělský doktor (doctor angelicus) se přezdívalo scholastikovi Tomáši Akvinskému, zakladateli tomismu (přívlastek andělský má patrně evokovat dokonalost myšlení Akvinského)
  • Anděl zkázy je název filmu Luise Buñuela z roku 1962
  • Andělský hrad (lat. Moles Hadriani) – císařské mausoleum v Římě, od středověku papežská pevnost se sochou anděla na vrcholu; odtud název.[32] Dnes muzeum.
  • kostel sv. Andělů strážných (např. ve Veselí nad Moravou)
  • Modrý anděl – film Josefa von Sterberga (1930) podle románu Heinricha Manna Profesor neřád
  • hudební ceny Anděl (ceny české Akademie populární hudby)
  • Anděl na horách – slavný film s J. Marvanem (1955)
  • Noc s Andělem – někdejší noční hudební pořad ČT
  • Dan Brown: Andělé a démoni (kniha a film)
  • ...

 

Toponyma (na příkladu Prahy)

  • Anděl je také název křižovatky a přilehlé části Prahy a také tamní stanice metra (tato oblast je známá po celé republice, zpopularizována např. románem Jáchyma Topola Anděl (zfilmováno jako Anděl Exit) nebo kriminálním seriálem Kriminálka Anděl).
  • Andělův ostrov je dřívější název Slovanského ostrova (používal se před rokem 1838, kdy se začíná používat název Žofín, který byl úředně zaveden roku 1841. Nynější název Slovanský ostrov úředně zaveden roku 1925).[33] Název Andělův ostrov vznikl přeložením názvu Engelův ostrov, jenž byl zaveden na počet Františka Antonína Engela (zemř. 1801), který na ostrově vybudoval kartounky a zřídil hostinec. 

Podle konkordance k Bibli kralické (ve znění posledního bratrského vydání z roku 1613, tedy bez Apokryfů, tedy deuterokanonických knih a modlitby Manasesovy, které ještě obsahovala Šestidílka) Biče-Součka jsou nejčastějšími kolokacemi obsahujícími slovo anděl tyto: anděl Hospodinův, anděl Boží, anděl Páně, dále anděl + posesivum („onť pošle anděla svého před tebou“, Gn 24,7, apod.).[34] Elektronická verze Českého ekumenického překladu (včetně deuterokanonických knih) obsahuje 98 výskytů slova anděl.[35]

 

Sousloví

  • anděl strážný – anděl, který podle křesťanské věrouky chrání osobu mu svěřenou; přeneseně osoba, která někoho chrání
  • žlutí andělé – asistenční služba pro motoristy
  • modří andělé – služba zajišťující odvoz opilých řidičů v jejich autě (v případě, že řidič požije alkohol, jej odveze i s jeho autem domů)
  • pekelní andělé (angl. Hell Angels) – motorkářský gang

(ve spojeních žlutí a modří andělé jsou andělé metaforou pro pomocníky; pekelní andělé jsou aluzí na padlé anděly, kteří byli podle apokryfního mýtu o genezi Ďábla a démonů (kniha Henochova) svrženi z nebes)

 

Frazémy

  • padlý anděl – lehká dívka (metafora: dívka je původně vnímána jako nevinná, bez hříchu (jímž se rozumí nedovolený sexuální styk), tedy jako anděl, až zhřeší (a v praxi: a hřích provozuje systémově dále jakožto prostitutka), ztrácí tuto bezhříšnost a stává se padlým andělem (opět aluze na příběh o genezi Ďábla a jeho andělů (démonů))
  • anděl v bílém plášti – zdravotník, zpravidla žena (lékařka nebo zdravotní sestra) – pečuje o druhé v nouzi, prokazuje jim nezištně „lásku“, jako by to byl anděl (roli navíc hraje patrně i bílá barva, kterou konotuje i slovo „anděl“)
  • andělská trpělivost – velká trpělivost (trpělivost, jakou by měli andělé, tedy dokonalé, bezhříšné bytosti)
  • vůl jak anděl – velký hlupák (přirovnání, při rozkladu na jednotlivé složky vlastně nesmyslné, které se ale zaužíváním stalo pochopitelné – obdobou k formám ... jak(o) prase, svině, Brno, anděl jakožto metafora pro dokonalost znamená vysokou (vlastně nejvyšší) míru vlastnosti

Textová příloha: použití v textech

Bible – Český ekumenický překlad

„Tu vyšel Hospodinův anděl a pobil v asyrském táboře sto osmdesát pět tisíc. Za časného jitra, hle, všichni byli mrtví, všude mrtvá těla.“ (Iz 37,36)

„Tóbijáš odešel hledat člověka, který by s ním šel do Médie a byl obeznámen s cestou. Vyšel a nalezl Refáela, anděla, jak stojí před ním, ale nepoznal, že to je anděl Boží.“ (Tóbit – Tóbijáš 5,4)

„Řekl mu Daniel: ‚Věru, zalhal jsi ve svůj neprospěch. Hle, anděl Boží má už od Boha rozkaz, aby tě rozťal vpůli!‘“ (Zuzana 1,55)[36]

„A hle, nastalo velké zemětřesení, neboť anděl Páně sestoupil z nebe, odvalil kámen a usedl na něm.“ (Mt 28,2)

„Anděl mu odpověděl: ‚Já jsem Gabriel, který stojí před Bohem; byl jsem poslán, abych k tobě promluvil a oznámil ti tuto radostnou zvěst.‘ (Lk 1,19)

„Neboť anděl Páně čas od času sestupoval do rybníka a vířil vodu; kdo první po tom zvíření vstoupil do vody, býval uzdraven, ať trpěl kteroukoli nemocí.“ (J 5,4)

Bible kralická (podle posledního bratrského vydání, 1613)

„A abych se vysokostí zjevení nad míru nepozdvihl, dán mi jest osten do těla, anděl satan, aby mne zašijkoval, abych se nad míru nepovyšoval.“ (2 Kor 12,7)[37]

 

Katechismus katolické církve (KKC)

(latinský text 1994, český 1995)

§ 328 „Existence duchových, netělesných bytostí, které Písmo svaté obvykle nazývá anděly, je pravda víry. Svědectví Písma je tak jasné, jako jednomyslnost tradice.“ (§ 328, s. 96)

§ 330 „Jako bytosti čistě duchové mají rozum a vůli: jsou to bytosti osobní a nesmrtelné (§ 330, s. 96)“

§ 327 „Bůh stvořil z ničeho tělesný a duchový řád stvoření, to je anděly i pozemský svět.“

 

Tomáš Halík: Divadlo pro anděly

Motto: „Stali jsme se divadlem pro svět, anděly a lidi.“ (1 Kor 4,9)

„Myslím dnes na anděly, nepozorovatelné svědky, mlčenlivé diváky, sledující odkudsi ze vzdálených lóží nebeského amfiteátru naše pozemské hemžení. Co říkají divadlu našich dějin? Baví se dobře? Smějí se? Pláčou? Tleskají? Jsou napnuti?

A i kdyby snad nebydleli v jiném nebi než v ráji naší zbožné představivosti, může myšlenka na ně, hravá, zdánlivě neužitečná, propůjčit křídla našemu tázání: Jak by asi působil příběh, jehož jsme součástí, viděn z radikálního nadhledu, z docela jiné perspektivy, než je ta, s níž jsme natolik srostli, že ji často s naivní samozřejmostí pokládáme za jedinou možnou a správnou?“

(...)

 „Víra v anděly mi vždy připadala důležitá tím, že implicite zahrnuje přesvědčení, že lidé jsou lidé, nejsou anděly ani démony.“ (v obou případech zvýraznil T. H.)

HALÍK, Tomáš. Divadlo pro anděly. Praha : Nakladatelství Lidové noviny 2010. S. 9–10.

Jan Skácel: Naděje s bukovými křídly

novému ránu rožnem svíci

je neznámé a nemá tváře

jak anděl v dřevu lípy spící

a čekající na řezbáře

někdy se anděl na nás hněvá,
anděla máme každý svého
a naděje má z buku křídla
a srdce z dřeva lipového

SKÁCEL, Jan. Naděje s bukovými křídly. Praha : Mladá fronta 1983.

 

Karel Kryl: Anděl

Z rozmláceného kostela

v krabici s kusem mýdla

přinesl jsem si anděla

polámali mu křídla

(...)

Do tváře jsem mu neviděl

pokoušel se ji schovat

to asi ptákům záviděl

že mohou poletovat

(...)

A tak jsem pozbyl anděla

on oknem odletěl mi

však přítel prý mi udělá

nového z mojí helmy

(...)

KRYL, Karel. Krylogie. Praha : Academia 1994. S. 38–39.

 

Obrazová příloha: typy výtvarného zobrazení andělů 

Typ 1a

Postava dospělého člověka, zpravidla s křídly (se spíše mužskými nebo spíše ženskými rysy obličeje, je-li možné je rozeznat)

 

 

Archanděl Michael (katedrála sv. Víta, Václava a Vojtěcha na Pražském hradě, foto Jiří Janíček 14. května 2011)

Typ 1b

Anděl strážný

 

Známé zobrazení anděla strážného. Autor neznámý. Zdroj: <http://www.spolcs.cz/view.php?nazevclanku=svatek-andelu-straznych&cisloclanku=2010100014>, cit. 2011-05-21.

 


Typ 2a

Postava malého dítěte s křídly (tzv. putto, pl. putti)

 

Detail obrazu Raffaela Santiho Sixtinská madona (Madona di San Sisto, 1512–13); obraz je uložen v drážďanském Zwingeru. Zdroj: <http://en.wikipedia.org/wiki/File:Sanzio,_Raffaello_-_Putti_%28Madonna_Sistina%29_-_1512-1513.jpg>, cit. 2011-05-21.

Typ 2b

Postava malého dítěte bez křídel (tzv. putto, pl. putti)

 

Putto bez křídel (náhrobek olomouckého biskupa Leopolda Egkha, kostel sv. Mořice v Kroměříži). Zdroj: <http://www.houska.cz/page.php?id=87&pid=87>, cit. 2011-05-21.

Typ 3

Cherubín-tetramorf

 

Tetramorf (znázornění podle Ez 1 a Zj 4) představuje jedno z možných znázornění cherubína (pokud jsou čtyři bytosti tetramorfu znázorněny odděleně, symbolizují čtyři evangelia, přeneseně Krista). Klášter Meteora, Řecko. Zdroj: <http://www.nsad.ru/index.php?issue=48&section=10019&article=1062>, cit. 21-05.2011. Další informace: <http://en.wikipedia.org/wiki/Cherub>, cit. 2011-05-21.

Literatura

Ateistický slovník. Bratislava : Pravda 1984. [překlad z ruštiny, název originálu: Ateitističeskij slovar]

BACHMANNOVÁ, Jarmila, SUKSOV, Valentin. Jak se to řekne jinde : česká přísloví a jejich jinojazyčné protějšky. Praha : Euromedia Group - Knižní klub 2007.

BIČ, Miloš, SOUČEK, J. B. Biblická konkordance. Díl 1. A–K. Praha : Kalich 1961.

DONIGER, Wendy (ed.). Merriam-Webster’s Encyclopedia of World Religion. Springfield : Merriam-Webster 1999.

ECO, Umberto. Teorie sémiotiky. Praha : Argo 2009.

Encyklopedie antiky. Praha : Academia 1973.

Encyklopedický slovník češtiny. Praha : Nakladatelství Lidové noviny 2002.

FILIPEC, Josef, ČERMÁK, František. Česká lexikologie. Praha : Academia 1985.

HALÍK, Tomáš. Divadlo pro anděly. Praha : Nakladatelství Lidové noviny 2010.

HEINZ-MOHR, Gerd. Lexikon symbolů : obrazy a znaky křesťanského umění. Praha : VOLVOX GLOBATOR 1999.

JÍLEK, František. Česká sémantika. Praha : SPN 1956.

Katechismus katolické církve. Kostelní Vydří : Zvon 2002.

KRYL, Karel. Krylogie. Praha : Academia 1994.

LAKOFF, George. Ženy, oheň a nebezpečné věci : co kategorie vypovídají o naší mysli. Praha : Triáda 2006.

LAKOFF, George, JOHNSON, Mark. Metafory, kterými žijeme. Brno : Host 2002.

LAŠTOVKA, Marek (ed.). Pražský uličník : encyklopedie názvů pražských veřejných prostranství. II. díl (O–Ž). Praha : Libri 1998.

LEECH, Geoffrey. Semantics. New York : Penguin Books 1978.

MACHEK, Václav. Etymologický slovník jazyka českého. Praha : Nakladatelství Lidové noviny 1997. [reprint 3. vydání z roku 1971]

MACHOVÁ, Svatava, ŠVEHLOVÁ, Milena. Sémantika a pragmatická lingvistika. Praha : Karolinum 2001.

MALMKJAER, Kirsten (ed.). The Routledge Linguistics Encyclopedia. London ; New York : Routledge 2010.

NOVOTNÝ, Antonín (ed.). Biblický slovník. Díl I (A–P). Praha : Kalich - Česká biblická společnost 1992.

PEREGRIN, Jaroslav. Úvod do teoretické sémantiky. Praha : Karolinum 2003. [Text je dostupný také online na adrese <http://www.jarda.peregrin.cz/mybibl/PDFTxt/469.pdf>, cit. 2011-05-16.]

Pražský uličník. II. díl (O–Ž). Praha : Libri 1998.

SKÁCEL, Jan. Naděje s bukovými křídly. Praha : Mladá fronta 1983.

Slovník biblické kultury. Praha : EWA EDITION 1992.

Slovník spisovného jazyka českého I. A–G. Praha : Academia 1989.

VAŇKOVÁ, Irena (ed.). Obraz světa v jazyce. Praha : UK-FF 2001.

VAŇKOVÁ, Irena (ed.). Co na srdci, to na jazyku. Praha: Karolinum 2005.

VAŇKOVÁ, Irena. Nádoba plná řeči. Praha : Karolinum 2007.

WITTGENSTEIN, Ludwig. Tractatus logico-philosophicus ; Tagebücher 1914-1916 ; Philosophische Untersuchungen. Frankfurt a.M. : Suhrkamp 1984.

 

Internet

DEBDict –  obecný prohlížeč slovníků [databáze online]. Brno : Fakulta informatiky Masarykovy univerzity ; Praha : Ústav pro jazyk český. Dostupné z: <http://deb.fi.muni.cz/debdict/index-cs.php>. Databáze slovníků českého jazyka.

Databáze DEBDict obsahuje tyto slovníky a encyklopedie:

Příruční slovník jazyka českého. Praha : Státní nakladatelství : Školní nakladatelství : SPN 1935–1957.

Slovník spisovného jazyka českého. Praha : Academia 1960–71.

Slovník spisovné češtiny. Voznice : Leda 1995.

Akademický slovník cizích slov. Praha : Academia 1999.

PALA, Karel, VŠIANSKÝ, Jan. Slovník českých synonym. Praha : Nakladatelství Lidové noviny 1994.

Slovník české frazeologie a idiomatiky : výrazy neslovesné. Praha : Academia 1983.

Slovník české frazeologie a idiomatiky : výrazy slovesné. Praha : Academia 1983.

(Citace podle http://deb.fi.muni.cz/debdict/dictionaries.bib.)

File:Sanzio, Raffaello - Putti (Madonna Sistina) - 1512-1513.jpg - Wikipedia, the free encyclopedia. Dostupné z:

<http://en.wikipedia.org/wiki/File:Sanzio,_Raffaello_-_Putti_%28Madonna_Sistina%29_-_1512-1513.jpg>, cit. 2011-05-21.

Houska & Douda s.r.o. - Náhrobek biskupa L.Egkha. Dostupné z WWW: <http://www.houska.cz/page.php?id=87&pid=87>, cit. 2011-05-21.

Christian angelic hierarchy - Wikipedia, the free encyclopedia. Dostupné z WWW: <http://en.wikipedia.org/wiki/Christian_angelic_hierarchy>, cit. 2011-05-21.

Internetová jazyková příručka. Dostupné z: <http://prirucka.ujc.cas.cz/?slovo=and%C4%9Bl&Hledej=Hledej>, cit. 2011-05-21.

Svátek andělů strážných. Dostupné z: <http://www.spolcs.cz/view.php?nazevclanku=svatek-andelu-straznych&cisloclanku=2010100014>, cit. 2011-05-21.

Vyhledání 'anděl' v Bibli - biblenet.cz | bible online | český ekumenický překlad. Dostupné z: <http://biblenet.cz/app/bible/search;jsessionid=86tbebol94nw?phrase=and%C4%9Bl&search=Hledat&fromForm=true&_sourcePage=GR3tf4MGB4y99dPv8QdZWA%3D%3D&__fp=U9ta_xsJAhE%3D>, cit. 2011-05-20.

Журнал «Нескучный сад» - Как изобразить непостижимое? Dostupné z: <http://www.nsad.ru/index.php?issue=48&section=10019&article=1062>, cit. 21-05.2011.

 


[1] JÍLEK, František. Česká sémantika. Praha : SPN 1956. S. 8.

[2] Encyklopedický slovník češtiny. Praha : Nakladatelství Lidové noviny 2002. S. 386. [heslo Sémiotika (sémiologie, sematologie)]

[3] ECO, Umberto. Teorie sémiotiky. Praha : Argo 2009. S. 44–45.

[4] ECO, Umberto. Teorie sémiotiky. Praha : Argo 2009. S. 44–45.

[5] FILIPEC, Josef, ČERMÁK, František. Česká lexikologie. Praha : Academia 1985. S. 62.

[6] PEREGRIN, Jaroslav. Úvod do teoretické sémantiky. Praha : Karolinum 2003. S. 1.

[7] „Die Worte sind wie die Haut auf einem tiefen Wasser.“ Deníkový zápis datovaný 30. května 1915. WITTGENSTEIN, Ludwig. Tractatus logico-philosophicus ; Tagebücher 1914-1916 ; Philosophische Untersuchungen. Frankfurt a.M. : Suhrkamp 1984. S. 144.

[8] Encyklopedický slovník češtiny. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2002. S. 245–247. [heslo Lingvistika kognitivní]

[9] Seznam dalších prací viz VAŇKOVÁ, Irena (ed.). Co na srdci, to na jazyku. Praha : Karolinum 2005. S. 22­–24.

[10] VAŇKOVÁ, Irena (ed.). Co na srdci, to na jazyku. Praha : Karolinum 2005. S. 28.

[11] MALMKJAER, Kirsten (ed.). The Routledge Linguistics Encyclopedia. London ; New York : Routledge 2010. S. 61.

[12] Encyklopedický slovník češtiny. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2002. S. 246. [heslo Lingvistika kognitivní]

[13] MALMKJAER, Kirsten (ed.). The Routledge Linguistics Encyclopedia. London ; New York : Routledge 2010. S. 62n. [Kapitola Cognitive linguistics, podkapitola Cognitive semantics]

[14] LAKOFF, George, JOHNSON, Mark. Metafory, kterými žijeme. Brno : Host 2002. S. 241–246.; LAKOFF, George. Ženy, oheň a nebezpečné věci : co kategorie vypovídají o naší mysli. Praha : Triáda 2006. S. 12–16 a jinde.

[15] Srov. např. VAŇKOVÁ, Irena (ed.). Co na srdci, to na jazyku. Praha : Karolinum 2005. S. 252­–253 aj.

[16] VAŇKOVÁ, Irena. Nádoba plná řeči. Praha : Karolinum 2007. S. 128–132 aj.

[17] VAŇKOVÁ, Irena (ed.). Obraz světa v jazyce. Praha : UK-FF 2001. S. 20.

 

[19] K tomu srov. VAŇKOVÁ, Irena (ed.). Obraz světa v jazyce. Praha : UK-FF 2001. S. 80.

[20] Slovník biblické kultury. Praha : EWA EDITION 1992. S. 25.

[21] MACHEK, Václav. Etymologický slovník jazyka českého. Praha : Nakladatelství Lidové noviny 1997. S. 36. [reprint 3. vydání z roku 1971]

[22] HEINZ-MOHR, Gerd. Lexikon symbolů : obrazy a znaky křesťanského umění. Praha : VOLVOX GLOBATOR 1999. S. 23.

[23] NOVOTNÝ, Antonín (ed.). Biblický slovník. Díl I. A–P. Praha : Kalich - Česká biblická společnost 1992. S. 27.

[24] Devět představuje třikrát posvátné číslo tři, nauka vychází z novozákonních náznaků (Ko 1, 16, Ef 1, 12; 3,10, Ř 8,38 a násl.). Tato andělská hierarchie je často zobrazována na Východě, na Západě je k vidění například v Chartres nebo v kupoli baptisteria ve Florencii. Andělé jsou v tomto pojetí jen jeden z devíti kůrů, odlišní od serafů, cherubů, trůnů, panstev a jiných; toto dělení zde opomíjím, protože v jazykovém obrazu obou významů slova anděl se neprojevuje. HEINZ-MOHR, Gerd. Lexikon symbolů : obrazy a znaky křesťanského umění. Praha : VOLVOX GLOBATOR 1999. S. 24. Další informace: <http://en.wikipedia.org/wiki/Christian_angelic_hierarchy>, cit. 2011-05-21.

[25] Ateistický slovník. Bratislava : Pravda 1984. S. 25. [překlad z ruštiny, název originálu: Ateitističeskij slovar]

[26] Slovník spisovného jazyka českého I. A–G. Praha : Academia 1989. S. 33.

[27] Srov. např. anglicky: All are good lasses, but whence come the bad wives? BACHMANNOVÁ, Jarmila, SUKSOV, Valentin. Jak se to řekne jinde : česká přísloví a jejich jinojazyčné protějšky. Praha : Euromedia Group - Knižní klub 2007. S. 224–225.

[28] DONIGER, Wendy (ed.). Merriam-Webster’s Encyclopedia of World Religion. Springfield : Merriam-Webster 1999. S. 55.

[29] Ač české jazykové výkladové slovníky uvádějí jen křesťanství (tak MACHEK, 1997, SSJČ a všechny další slovníky obsažené v databázi DEBDict).

[30] Slovníkové definice z PSJČ, SSJČ, SSČ a ASCS jsou převzaty z databáze DEBDict, jsou zde proto uvedena ve formátu, v němž jsou v této databázi zachycena. To je důvod, proč hesla PSJČ a ASCS nejsou naformátována stejně hesla zbylých slovníků (resp. proč nejsou naformátována nijak).

[31] Kryl zpívá obecněčesky „rozmlácenýho“, v jeho Krylogii je ale zachycena spisovná podoba rozmláceného. KRYL, Karel. Krylogie. Praha : Academia 1994. S. 38–39.

[32] Encyklopedie antiky. Praha : Academia 1973. S. 392.

[33] Pražský uličník. II. díl (O–Ž). Praha : Libri 1998. S. 191.

[34] BIČ, Miloš, SOUČEK, J. B. Biblická konkordance. Díl 1. A–K. Praha : Kalich 1961. S. V a 29–31.

[36] Příběh o Zuzaně a starcích, který server biblenet.cz označuje prostě jako „Zuzana“, je v knižních vydáních Českého ekumenického překladu mezi deuterokanonickými Přídavky k Danielovi; ty jsou v katolických biblích zařazeny hned za protokanonický text knihy Daniel jako jeho 13. a 14. kapitola.

[37] <http://www.etf.cuni.cz/~rovnanim/bible/k/2K12.php>, cit. 2011-05-20 (Ve znění Českého ekumenického překladu „A abych se nepovyšoval pro výjimečnost zjevení, jichž se mi dostalo, byl mi dán do těla osten, posel satanův, který mne sráží, abych se nepovyšoval.“ <http://biblenet.cz/app/bible/Cor2/chapter/12?__fsk=-191827198>, cit. 2011-05-20. Na webu http://www.etf.cuni.cz/~rovnanim/bible/obsah.php?verze=6&cast=sz není starozákonní text Šestidílky a na webu http://biblenet.cz/ zase nejde nehledat v deuterokanonických knihách, proto nejsou oba korpusy textů vzájemně ekvivalentní a nelze je tak validně porovnat; kralický text včetně deuterokanonických knih ani text Českého ekumenického překladu bez nich jsem bohužel ani jinde na internetu nenašel.

 

 

Komentáře

Přidat komentář
Kontrolní kód Přehrát audio kód

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář
 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA