Jdi na obsah Jdi na menu
 


Přehled mých spolubydlů - veselé historky z natáčení, díl I.

7. 12. 2011

Už dlouho jsem chtěl zaznamenat několik zajímavostí z mého kolejního života. Tady je první díl.

 

I) Jižák (Vltava a Otava)

1) Honza, medik v šesťáku, přišel odpoledne na kolej, od čtyř do šesti spal, pak vstal, nasadil si vlněnou čepici, aby mu nepadaly vlasy do očí (i v létě) a až do půlnoci se učil. Pak se se mnou někdy podíval na Červenýho trpaslíka nebo na Simpsnovi a šel spát. Tak to dělal celej rok. A měl ještě jednu zvláštnost: říkal, že kolej je kolej a že na koleji nebude NIKDY uklízet (bylo to ja jižáku, kde nám uklízečka v buňce uklízela aspoň společný prostory)... Jednou jsme se bavili o tom, proč si kupuje nějakou poměrně drahou věc, a on na to: "Nejsem žádnej chudák!" Tak jsem se ho zeptal, proč už si teda rovnou nekoupí to a to, a on na to zase: "Ale taky nejsem žádnej boháč!" Měl skoro samý trojky a je z něho chirurg.

2) Kluk ve čtvrťáku (jméno už nevím), student FTVS, před tím myslím něco studoval v Olomouci, dlouhý vlasy, žádná konkrétní vzpomínka. Jo, od něj jsem pochytil nápad dát si to dveří hrazdu.

3) Ukrajinský medik Žeňa - to bylo snad nejnesnesitelnější spolubydlení. Zpíval si na pokoji, ale tak, jako když kvílí tisíc koček, pouštěl si nesnesitelnou ukrajinskou taneční nebo jakou hudbu, když jsem ho poprosil, aby si to dal do sluchátek, tak to sice udělal, ale měl t tak nahlas, že jsem to stejně slyšel až u dveří... Vůbec jsme si nerozuměli. Měl přesnej harmonogram - o půlnoci chodil spát, v sedm vstával, každý den, i v neděli. Na konci našeho spolubydlení sbalil nějakou Češku, poměrně ucházející blondýnku, což jsem nemohl pochopit po zbytek dní, co jsem je měl na očích.

4) Ukrajinský žid (opět) Žeňa, s kterým jsem bydlel přes léto na Otavě - myslím, že snad ani nic nestudoval. Neuměl česky a moc nemluvil. Jednou kouřil na pokoji, když jsem mu řekl, že to nemůže dělat, tak toho nechal. Říkal, že arabština je podstatně těžší než hebrejština (uměl hebrejsky), a že život v Izraeli je hrozně nepříjemný (přestěhovali se tam z Ukrajiny a pár let tam žil), jeden ustavičný stres. Ale vycházeli jsme spolu celkem dobře, a když jsem odjížděl pryč a jemu se pokazil notebook, půjčil jsem mu svůj (tehdy ještě stolní) počítač. Po několika dnech mi ale zavolal něco ve stylu: "Jiři, stal se problem. Musim formatovat charddisk..." A protože z toho problému údajně nebyla jiná cesta, tak to taky udělal (takže jsem přišel o všechna data...). Jo a jednou podle všeho přelezl z jednoho pokoje do druhýho přes okenní římsu (sice jen ve 2. patře, ale i tak...), protože potřeboval kabel na internet, kterej byl v sousedním pokoji, a když jsem se vrátil, tak už ho měl, ač ten pokoj byl pořád zamklej a nebyl tak nikdo s klíčem... Když jsem se ho na to ptal, tak se jen usmíval... To je pro mě do dneška trochu záhada.

5) Slovák Wonder, matfyzák. Přivedl mě k Wikipedii (že tam jsou zajímavé články, nebo možná že vůbec existuje...). Seznámil mě s hudbou ska (ale líbil se mi snad jen Polemic) a dopustil, že jsem se naučil žonglovat (a to díky větě, že za půl hodinky se to naučím - a taky že jo!). Když jsem se ho ptal, jestli chce něco koupit v Bille, odzbrojil mě naprosto vážně řečeným: "Čo ja viem..." Chystal se na trek do And.

 

II) Větrník

1) Pepa, student psychologie, kterej nám vymaloval celej pokoj ma modro (moc pěkně, jen bývalej předseda kolejní rady Rox si potom neodpustil poznámku, že nechápe, kdo chce mít z pokoje plaveckej bazén...). Tichej skoro dvoumetrovej házenkář, vycházeli jsme fajn, byl v pohodě. Měli jsme sousedy, kteří chodili brzo spát a byli hodně citliví na to, když jsme si večer pustili hudbu. Párkrát za námi byl kluk z toho páru (šlo o pár), jestli bysme nemohli být po desáté hodině potichu, jednou na nás přišel 22:10. No a další den, když se Pepa vrátil, jsem ho radostně přivítal hlasitou písničkou, naprosto nevěda, kolik je hodin... Podíval jsem se na hodiny, a bylo 22:05 - tak jsme se začali hrozně smát s tím, že to vypadá jako jasná provokace... :-)) Pepa byl taky spolužákem Alex a Evy, psycholožek a číšnic z BC (Billiard Club, kolejní hospoda), jichž si na základě jejich sexuálně otevřeného blogu všiml marihuanový aktivista a reportér Jiří X. Doležal. JXD si Alex později (ze mediální pozornosti Reflexu) vzal za ženu.

 

V příštím díle si povíme mj. o klukovi, kterej si nechal přejet prsty vlakem, a o jiných zajímavých věcech.


 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář
 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA